Ducati Scrambler 250

alias „Kejvačka Cordula“

Ducati Scrambler 250

Úvodem prosím nechť přijmou moji omluvu fanatičtí vyznavači výtvorů znárodněné motocyklové industrie. Zabloudili jste sem jistě omylem a na následujících řádcích rozhodně nenaleznete to, po čem vaše srdce prahne. Spíše naopak.

Zvrhlá móda libující si v excentrických výstřelcích typu „kejvačka“ či „pionýr“, vydávajíc je pomateně za veterány, se mně doposud úspěšně vyhýbala. Jenže, jak praví lidové přísloví, na každého jednou dojde. Tedy došlo i na mne. Ovšem takový deviant, abych si domů zase přitáhl jawu, to tedy nejsem. Najezdil jsem na nich desítky tisíc kilometrů a zařekl se, že již nikdy více! Pročež se mně koncem května 2008 sice zhmotnila v garáži „kejvačka“, avšak taliánská, s rodokmenem.

Ducati Scrambler 250  Ducati Scrambler 250

Proč vlastně „kejvačka“? Nu, vždy jsem měl dostatek rozumu, abych nemíchal moderní motocykl s veteránem. Vznikne z toho hybrid, který nakonec není pořádně ani jedno, ani druhé. Jenže zdravotně jsem začal chátrat nějak rychleji, než by bylo záhodno, a tak jsem posledního „bika“, Hondu CB 750, prodal a stržený peníz (plus drobnou půjčkou) raději investoval do rekonstrukce bytu.

Pokud jste opravdový motorkář, prostě přestat jezdit nemůžete. Vydržel jsem dva roky. Přes zimu se „absťák“ ještě dal zvládnout, ale sotva vysvitlo první jarní sluníčko, najednou jsem měl pocit, že na motorce jezdí snad úplně každý, včetně důchodců a nemluvňat.

Ducati Scrambler 250  Ducati Scrambler 250

Počátkem roku 2008 jsem překvapivě utrpěl zneuctění pár drobnými. Jelikož peníze nemám rád, vždy se jich okamžitě snažím zbavit. Co s nimi, o tom nebylo pochyb. Padnou do motorky. Na novou to jednak nebylo, a druhak doby, kdy jsem sednul ráno na stroj, nazdařbůh vyrazil a večer se vrátil s natočenými šesti sty kilometry, tak ty nenávratně patří vzpomínkám. Na moje ježdění kolem komína by bohatě stačila „kejvačka“... Šmarjá, no ja, richtig, kejvačka! Ovšem samozřejmě ušlechtilá, žádný omyl plánovaného (ne)hospodářství.

Ducati Scrambler 250

Do úvahy celkem logicky připadaly dvě značky - Saroléa a Ducati. Po několika trapných zkušenostech s belgickým ebayem jsem znechucen upřel pozornost k italskému a německému. (Dovoluji si na tomto místě varovat před ebay.be a Belgičany samými. Jak mně potvrdilo i vícero lidí přišedší s nimi do holportu, jsou „divní“; a nespolehliví; a neseriozní... Řekl bych, že jim vůdcovství Protektorátu E-U zcela zatemnilo mozek!) Koneckonců, v garáži Saroléa stojí, ale jaksi tam schází Cúcciolo. Návrat ke kořenům! Malé „štěně“ už by bylo pro mne přeci jen nedostačující, kdežto trochu větší „dukna“ jistě přijde vhod. Po tříměsíčním bedlivém sledování ebaye a několika neúspěšných příhozech jsem si konečně mohl vychutnat mail začínající: „Congratulations, the item is yours!“ Aukce číslo 140226466981 byla moje.

So far, so good!

Ducati Scrambler 250  Ducati Scrambler 250

Scrambler byl kompletní a v relativně dobrém stavu. Motor stačilo jen vyčistit, seřídit, přetěsnit, zabrousit ventily apod. Lak a chrom byly též ucházející, nicméně jsem se rozhodl sladit „kejvačku“ s ostatním obsahem garáže a „foukl“ ji do odstínu 8125 „Popular Monte Carlo Red“. Jako závěrečný bonus jsem na ebay.it pořídil originál otevřený sportovní výfuk, který má vskutku monumentální zvuk.

Intermezzo: Motorkářský fejeton

Stal se ze mne také kejvačkář! :-D

Jenže Ducati Scrambler má z 250 ccm 17,5 HP při 7200 ot/min. Je o 16 mm podčtvercový (74 x 57,8 mm). Narozdíl od jawy jede, brzdí, sedí, nevlní se, nerozpadá se... Leckoho by tedy mohlo napadnout, i vzhledem k té královské hřídeli, že se jedná o sportovní model. Omyl! Toto je nejprostší italská „kejvačka“, stroj určený pro běžnou každodenní službu. Na reklamách bývá zobrazen lesník, an s flintou jede na čekanou, taliánská zlatá mládež dovádějící na lesní mýtince... Pokud bychom se měli bavit o ryzích supersportech, musíme přejít k modelům „Mach 1“ či „Mark 3D“ s desmo rozvody. Ale to už se dostáváme do úplně jiné třídy.

Ducati Scrambler 250 - reklama  Ducati Scrambler 250 - reklama

Pro zajímavost, scrambler stál asi jako dvě Jawy 250. Ono by to přibližně i odpovídalo; součet výkonu dvou jaw rovná se jedné „dukně“! Vezmeme-li však kejvačkářskou modlu Jawa Californian, srovnání bude obzvlášť pikantní. Nikdy jsem nepochopil, co na něm mají. Vždyť je to jen obyčejná „kejvačka“ se zvednutými výfuky. Jiného rozdílu nevidím. (Ostatně, ony všechny poválečné jawy vypadají nějak na jedno brdo.) Jenže co jsem dal za Ducati Scrambler, za to bych „califa“ ve stejném stavu nepořídil ani náhodou. Spíš bychom se už blížili cenám sportů, což je docela tristní! Nechtělo by se občas přeci jen porozhlédnout v zahraničí, než neustále zaprděně lpět na předražených a zhusta zbastlených jawách a čízách, o jejichž kvalitách se dá více než pochybovat?

Vnímavější čtenář by si nyní mohl říci: „Nu, to je sice všechno hezké, ale co s tím má společného nějaká Cordula?“ Věc se má tak: s motocyklem jsem dostal i složku s kopiemi všech dokladů týkajících se jeho historie. Od roku 1971 si jezdil po Itálii, kde vystřídal dva majitele. Na jaře 1983 jej prodali do Frankfurtu tehdy dvacetileté slečně s kouzelným jménem Cordula Elizabeth Ilona Richter. Uznejte sami, že něco tak úžasného nemohlo zůstat nepovšimnuto ladem, pročež jsem „kejvačku“ pokřtil po předchozí majitelce.

Ducati Scrambler 250  Ducati Scrambler 250

26. května 2009: Konečně jsem se dočkal a z Říše dorazil balík s rychlejšími převody a hlavně „Ducati Performance“ podsedlovými brašnami. Převody se osvědčily - motor zbytečně tolik netočí, cestovní rychlost lehce stoupla a jízda je pohodlnější. Brašny podtrhují beztak skvostný design! P. T. čtenář zajisté souhlasí! Pokud by nějakého kolegu zajímalo, kde jsem tak dobře pořídil, tedy doporučuji: Scramblers.de. Ceny oproti konkurenci velmi dobré, jednání seriozní, seženou i to, co nemají v aktuální nabídce.

Na výletě s Cordulou

Článek o Ducati „Singles“ vyšel v MJ 10/2009

MJ 10/2009.pdf

V červnu 2014 byl článek z MJ „recyklován“ ve dvou dílech na serveru www.motorkari.cz:
Ducati Singles
Ducati Scrambler

Můj profil na „Motorkářích.cz“

P. S. pro rejpaly: Koupí této „kejvačky“ jsem se rozhodně nijak nezpronevěřil svým zásadám. Stejně jako jinou havěť ji nepovažuji za veterána! Líbí se mi coby sváteční dvoukolák pro nedělní vyjížďky, podobně jako mnohé další motocykly z těchto let.